Stíny Toracie

session 13.8

Kořalův deníček:
Začali jsme tam, kde jsme skončili….
…chlastal jsem někde v podzemí, pak jsem rozšvihal nějakou černou chodící plechovku…
…nějaky dvě babizny nám utekly čímsi placatým, ale předtím zabili Tarhuna (nebo jak se ta divná ještěrka jmenovala)…
…připíjím na památku našemu zesnulému společníkovy, zatímco společně se Saulotem z něj stahujeme jeho gear (Saulot je správnej chlapák…)…
Dotknul jsem se tý divný kulatý věci a najednou jsem zjistil, že chlastám v jiný dimenzi…
…vyráží se do knihovny, je fajn že se může pít i tam…
…zjistili jsme nějaký info o tý ženský, co umí pít jak pravej trpaslík…
…Primadona jezdí po městě na obrovský kryse, bůh ví co dělá, já se jen směju pod vousy…
…našli jsme zajímavý obchůdek a nějaký instalatér my na sekeru nainstaloval alarm… to se mi líbí…
…vracíme se zpátky, údajně se jdeme napít s nějakým drakem…
…moc jako drak nevypadá, ale zdá se mi jako fajn týpek, napít se umí pořádně a ani se nezatvářil…
…Primadona si ve vesnici u draka našla kámošku primadonu…
…vracíme se zpět za lady Xanderou, pulčík slintá jen co se rozhodlo se za ní vydat…
PANE BOŽE, U LADY JSEM VYSTŘÍZLIVĚL….
…VÍNO…
..fuj, to byl ale hnusnej pocit…
…ok, takže se jde do Underdarku, to mě vyhovuje…
…vzhůru za dobrodružstvím… a pitím…

View
Proběhneš?
Nebo tě seknu...

V průběhu bohatého bálu, který pořádala laskavá lady Xandra část mé party tuto nebohou ženu opila do němoty a lady musela být zachráněna a odnesena na lože. Žel bohu, již jsem neměla tu možnost poděkovat za její laskavost neboť nebyla při vědomí, šla jsem se tedy ubytovat do nedalekého malebného hostince.

Ráno jsem byla jako obvykle vzhůru první a netrpělivě jsem čekala na Saulota, v průběhu večera mi slíbil, že se mnou vydá do mého domova sdělit veškeré informace Dornanovi. Vstal, přirozeně až před polednem, a dušoval se, že si na nic nepamatuje. V hostinci chyběl Kriff a Taemen, všimla jsem si však velmi vysokého tieflinga, který se motá kolem Kořaly a Saulota. Zřejmě se seznámili na bále.

Za příslibu, že půjdeme nejprve koupit nové kalhoty a boty ( jak zbytečné ) a pak mě do lesa Saulot vezme, jsme skutečně opustili Torácii v době pozdnícho odpoledne. Byla jsem Saulotovy však neskonale vděčná, najezený a oblečený byl mnohem milejší. Dornanovi se situace v Torácii nelíbila a poslal mě prošetřit zdejší situaci do podrobna. Bohužel se mi však nepodařilo přesvědčit místní skřítky, aby pomohli při průzkumu paláce. Budeme si muset poradit sami.

image.jpeg

Zpět v Torácii. Našli jsme Kořalu a Septima v známém hostinci, slunce už kleslo za hory. Trpaslík a tiefling byli na oblhlídce paláce. Kořala, zdálo se, moc kulturního prožitku nezískal, spíš se mi zdálo že z tolika informací spíše otupěl, však náš nový zvláštní přítel se zdál být o něco více při smyslech a pověděl nám toho mnohem více. Zkusila jsem proklít Kořalu, aby nebyl takovou přítěží jako minule, nepodařilo se mi to však a všiml si, že kouzlím. Snažila jsem se to proto zahrát do autu a nabídnout mu pečené kuře a příslib přátelství, upřímně, lepší když už bude živý, aby byl ke mě alespoň slušný. Myslím že jsme si ten večer docela padli do oka a bude milejší. Možná.

Ráno jsme se vydali na hřbitov hledat vhod do katakomb. Našli jsme vchod označený maskou a dýkou, vypadal jako jediný používaně. Vydali jsme se tedy do hlouby matičky země. Po dlouhém klesání jsme se konečně ocitli v místnosti, která nám poskytla veršovaný epos o celém dungeonu.

image.jpeg

Po probádání textu jsme se vydali na cestu, Kořala byl opět v náladě a opět nepříjemný. Po překonání pár pastí jsme se ocitli na rozcestí. V jedné z chodeb byla kusadla, ostrá jak břitva, v druhé pálivá místnost a třetí vedla do neznáma. Mým společníkům, a zejména tomu otylému se nechtělo přijít o končetiny a tak se vydali tou třetí chotbou dopryč. Já si však byla jistá, že musíme skrz kusadla. Přeměnou v orla jsem si značně pomohla k šikovnosti a prolétla jsem kusadla jedním dechem.

image.jpeg

Na druhé straně zase rozcestí. Zavolala jsem na zbytek party, který se, ač neochotně dostal přes kusadla taky. Trpaslíka jsme měli mále na dvakrát. Po prozkoumání zbylého rozcestí jsme se vydali jedinou správnou cestou a dorazili jsme do překrásně zdobené hodovní síně. Jeden z obrazů umístěných dokola nám napověděl další cestu. Vydali jsme se tedy dále a našli jsme kupu kostí, zřejmě zlodějů a assasinů. Dále již cesta nebyla tak jednolitá a byla velmi hrubě vytesaná.

K naší nelibosti jsme brzy narazili na pár stínů, které nás dost potrápili. Poslední cesta však vede přes párek kamenných golemů (ano, stále ještě párek, Kořala zase něco posral), moje krajta ač se sebevíce snažila, nepodařilo se jí tuhý kámen rozdrtit. Bohužel, ti, co jsou za dveřmi už o nás vědí, a tak i my se chystáme k boji. Doufejme že se dočkáme dalšího zápisu.

Fire_Elemental.jpg

Prim

View
Proč nám sem lezeš?
aneb Prim a její společníci v obležení nepřátel

Má cesta z domova byla dlouhá a mnohdy ne úplně růžová. Ale to že bych mohla pomoct, to že trpaslíci, podle starých knih co jsem četla, mě tak podobní lidé trpí mě hnalo stále dopředu. Mí elfí přátele mi sice říkali, že trpaslíci jsou tupí a neohrabaní a budu velmi překvapená z jejich ne zrovna vytříbeného chování. Nevěřila jsem jim. Představovala jsem si mistry trpaslíky jako milá a přátelská stvoření, statečné a neohrožené válečníky, ale hlavně moudré a věrné osoby.

9d6c494db78dead1b910b1872b03274b__1_.jpg

A tak jsem se po mnoha a mnoha dnech cestování měla setkat s jedním z mého řádu, na jedné z lesních mítin. Jeho dům ležel v troskách, jeho tělo bylo znesvědceno a stromy zpívaly smutné písně. Při ohledávaní těla mě překvapila přítomnost dvou dalších dobrodruhů. Po krátkém seznámení a poté, co jsem musela obhajovat mé čisté úmysly na tomto místě jsem zjistila, že míří do jisté Bardské koleje pro další informace o trpasličím strádání. Tak jsem se připojila, cestování ve třech se vyplatí. Jeden z mých nových přátel byl dokonce lesní elf Taemen, sice ho neznám, ale v jeho přítomnosti si připadám jako doma! A Tarhun – musím říct že ač jsem nikdy draka nebo drakorozeného neviděla, přišel mi velmi sympatický. Pro jistotu jsem ze svého křehkého těla vytvořila mohutného losa, jednak pro ochranu a druhak jsem rychlejší a hbytější ve zvířecím těle.

Za pár hodin jsme dorazili na malou mítinku s rozpadlou karavanou, která mířila na místo, odkud mí noví spolubojovníci přišli. Zde nás napadlo spoustu roztodivných stvoření. Já a mí společníci jsme je ale zastrašili, nebo zlikvidovali. Během boje se na mítině objevili i dva humanoidi – nějáký elf a trpaslík. Ten zaútočil na mnou vyvolanou krajtu, která se pokoušela ovinout kolem nepřítele. Musela jsem být sprostá, ujelo mi to. V tu chvíli jsem toho litovala. Po bitvě mi však trpaslík, jménem Kořala nabídl silně páchnoucí alkoholický nápoj. Zavrhla jsem jej.

Elf i trpaslík se k nám na další cestě připojili. Přišli jsme k rozcestí. Doprava, nebo doleva? Samozřejmě že jsme směr Bardské koleje netrefili a šli jsme na opačnou stranu. Já letěla dopředu abychom trochu pohli. Narazila jsem na silnou magickou mlhu. Mí noví přátelé z ní byli nadšení a chtěli ji prozkoumat. Přes všechny moje varování přijali od nějákých hezkých ženských balíček. Mé instinkty mě nikdy zle nevarovali. Tohle smrdělo a hodně. Balíček jsme za pár desítek stop otevřeli. Bylo v něm oko na řetízku. Ten TUPEC trpaslík si ho nadšeně pověsil kolem krku a nehodlal se ho vzdát.

31e24bf07495798368a96d4fed1babdd.jpg

Bardská kolej. Konečně. Společně s přáteli a trpaslíkem jsme se vydali po různých informacích. Já jsem šla za nejvyšším z bardů představit se mu a sdělit mu své obavy ze smrti mého přítele v lese. Pak nás všechny požádal, zda nezajdeme za orky, kteří bydlí blízko a kteří zřejmě mají na svědomí ukradené andělské pero. Při té příležitosti jsem se stihla blíže seznámit s elfem Saulotem. Byla jsem velmi zvědavá, na lesního elfa moc nevypadá, jeho odpovědi na moje otázky mi přišli ale velmi neurčité. Tak buďto něco skrývá, nebo nerad mluví.

Návštěva u orků se málem zvrhla v nepříjemný masakr. Naše koule u nohy, trpaslík se chtěl do nich, bez vyjednávání pustit svou sekerou. Naštěstí jej má magie a Tarhunovi provazy zadržela a my si mohli v klidu vyjednávat. Orkové byli podplaceni, jak nečekané, aby vzbudili pouze povyk. Pero ukradl někdo z podzemí. Za slušný obnos nás pustlili do podzemí. Ač se podzení říše podobala tolik našemu světu, přesto byla velmi rozdílná.

43b833a0eb5f2fcf4407bdb190d2dbe0.jpg

V podzemí jsme doputovali až k velké tvrzi obývané agresivními trpaslíky. Kořala se asi v alkoholovém rauši domníval, že ho přivítají s otevřenou náručí. Při prvním pokusu Kořali dostat se do tvrze byl silně zasažen z jedním z jejich oranných strojů. Já se mu smála že je tupý, tak se po mě ohnal sekyrkou. Naštval mě, nemá vůbec smysl pro humor. Musela jsem se skrýt v klerikově plášti. Po zdolání vnější trpasličí obrany se mí společníci vydali na nádvoří tvrze. Jako pány tvrze jsme tam však neshledali trpaslíky, nýbrž nezdravě vypadající elfy. Ti se s námi moc nemazali a brzy přišlo na tuhý boj.

Po zdolání spousty temných elfů – drowů (jak jsem se od společníků dozvěděla), různých kvalifikací jsme se prokousali na samé velitelství tvrze. Přivítala nás zvláštně složená skupinka, která prý chce nastolit nový drownký řád. Otrocký řád abych byla přesná. A to pírko. Bylo tam. Naváhali jsme moc dlouho. Pírko sebrala má skvělá krajta, nyní naštěstí bez zásahů toho tupce. Odrazili jsme veškerý odpor a mohli jsme si konečně sladce odpočinout. Ááá takto chutná vítězství.

Ráno jsme se probudila neznámo proč mimo své společníky s bolestí hlavy, unavená a všude byl hrozný bordel. Po jejich křížovém výslechu, co se stalo, a co jsem v noci dělala mě zřejmě neshledali vinnou (taky proč, nic jsem neudělala!). Jen Kořala měl nějáké keci (nechápu jak po tolika alkoholu může ještě nad něčím uvažovat dýl jak deset vteřin). Po skvěle strávené noci (úšklebek) jsme se tedy vydali na lootování tvrze, což nám zabralo spoustu času. Našli jsme i dvoje dveře do podzemí. Jedny vedly k studánce, druhé do podzemních dolů, kde otročili trpaslíky. Skřípala jsem zuby, ale mí spolubojovníci se nechtěli pouštět do dalších bojů. Přesvědčili jsme je ale, že by mohli trpaslíkům trochu ulevit a já jim nechala svého Elementála Země, aby pomohl s těžbou.

Pak už nás čekala jen cesta na povrh. Bardi byli za pírko velmi vděční, nabídli jsme jim, ať je zaměstají. Orky sice nepovažuji za nějak příjemná stvoření, ale právo na život mají. Mimo jiné jsme v koleji navštívili knihovnu, kde nám příjemná knihovnice Bešamela ochotně pomohla najít informace o Dračích sférách. Jak jsme se dozvěděli o drowů, oko které jsme dostali od ženských v lese bylo sledovací zařízení. Celý čas nás sledovaly! Idiot kořala! Má krajta jej ochotně sežrala, ale já jsem byla rozhodnutá to jen tak těm babiznám nenechat. Vyhledali jsme je v lese a zničili jsme celý jejich spolek. Ještě by informace o nás předaly někomu jinému.

IceHags-2.jpg

A nyní konečně Torácie. Překrásné trpasličí město (narozdíl od trpaslíků). Dozvěděli jsme se však, že nějáká dobrá duše již náš problém vyřešila. Dle místního starého klerika ne nadlouho a za velmi podivných okolností. Setkáváme se s ní na velmi bohatém bále. Necítím z ní žádnou zášť ani klam, má zřejmě čisté úmysly. Musí být však velmi mocná – chtěla jsem se s ní setkat ještě před plesem, byla jsem však nečekaně přeměněna zpátky z kočky na mou fyzikou podobu, aniž bych chtěla. Asi proto problém vyřešila tak rychle. Je prostě skvělá!

View
"Story so far", aneb souhrn kampaně

Celý příběh jste začali odvíjet, když jste dorazili, z rozličných důvodů, do města Toracie, kdysi krásného hlavního města trpaslíků v zemi Morytania. V první části příběhu (první sezení) potkali Sig’Fred s Taemenem Elrin, v chrámu Moradina. Elrin našli v debatách s vrchním klerikem(Rondekor Metalale), který jim objasnil nešťastnou situaci ve městě. Části města jsou již dlouho zabarikádovány, protože jejich obyvatelé buď zešíleli, nebo zemřeli. Příčinou se zdá být hluboká důlní šachta v průmyslové části města, a vrchní klerik hned novopečenou partu dobrodruhů poslal prozkoumat toto neblahé podzemí.
Chodby v dole krom podivně pomatených, a evidentně již neživých trpaslíků, kteří skupinu napadli, byly až podivně prázdné. V nejzazší části podzemí dostal Sig’Fred strach, protože ho přepadly podivné vize jakéhosi vzkazu v neznámém jazyce, a o okamžik později našla parta pravděpodobnou příčinu všech trablů: podivný kamenný portál, v jehož středu místo dveří byl jen kamenný tablet, s vyrytým textem. Pomocí papíru a uhlu si tablet okopírovali, odnesli text klerikovi a ten jim sdělil, že v Zatopené čtvrti najdou knihovnu patřící k jinému chrámu, kde mají šanci nalézt překlad oné neznámé abecedy.
Zatopená čtvrť byla jedna ze zabarikádovaných, takže po vystavení propustek se hrdinové vydali do chrámu, kde se nakonec utkali s pomateným klerikem, porazili ho a nalezli patřičnou knihu.
Neznámá abeceda se ukázala být písmem Barazhad, Písmo Králů, které používali bájní Archoni před více než třemi milénii. Samotný text na tabletu byl jakousi přísahou neznámé “paní”, kde pisatel stvrzoval svou věrnost stvořením čehosi, o čem bylo pojednáno jen jako o “sféře”. V závěru byla zopakována přísaha, z moci, která byla pisateli dána jako vládci Věčného Jara.
Parta byla odkázána na vrcholek hor, kde se prý mají šanci dozvědět víc o Věčném Jaru.
Během druhého sezení nejprve potkali svého nového přítele, klerika Kriva, který nesl znepokojivé zprávy Sig’Fredovi. Sig’Fred se, pro partu celkem nečekaně, rozloučil s dobrodružstvím, a dal se na cestu… pravděpodobně domů, i když Kriv odmítl prozradit obsah zprávy, kterou mu přinesl. Nakonec se skrz tuhé boje hrdinové dostali až do malinké vesničky pod vrcholem hory. Během cesty zachránili životy partě dobrodruhů(Petkas, Renah Itaris, Yora), kterou nešťastný incident zahrnující šíleného paladina a lavinu kamení rozehnal po celé hoře. Yořina parta se odměnila několika vzácnými magickými předměty a slibem pomoci v budoucnu. Vesničku našli prázdnou, až na Atora(Ator Icebreath), který v lidské podobě oplakával neštěstí, které se tam přihodilo. Ono neštěstí mělo podobu dracoliche a jeho upířího spojence, kteří na dobrodruhy nejprve poslali zotročené vesničany, a když ti byli přemoženi, objevili se na scéně sami. Ator zahnal liche a hrdinové zabili upířího lorda. Z celé vísky zjevně přežil jen jednoruký kovář a jeho rodina, kteří šarmantnímu šlechtici nic neveřili, nepozvali si ho do domu a jejich životy tím byly ušetřeny.
Hrdinové se poté “za odměnu” :) proletěli na drakových zádech až do jeho mlžné pevnosti. Tam se dozvěděli něco z historie Archonů- Věčné Jaro byl ve skutečnosti prostě stav podnebí za vlády těchto magických bytostí, které ovládali kontinent ještě dávno před příchodem draků. Vládce Věčeného Jara byl titul pro jejich krále, přičemž poslední král Archonů byl jistý Jyrik. Po něm jejich linie končí a rasa prakticky mizí z popředí dějin. Jyrik měl za manželku královnu Messallu, která pocházela z mrazivých plání na vedlejším kontinentu, a toto spojení mělo utužit vztahy za velkým oceánem. Co se sféry týče, drak se domnívá, že se jedná o zvláštně modifikovanou takzvanou Dračí sféru, kterou kdysi vytvořili mágové ve válce proti drakům, nicméně teď by mohla ovlivňovat i jiné bytosti. V závěru výpravy jim poradil, že pokud hledají další informace a pomoc, a mají trpělivost i důvtip, měli by se vypravit do nedaleké koleje Ingolrionských bardů, kde jim snad doplní chybějící kousky skládanky. Začíná být jasné, že cílem dobrodruhů bude zničit sféru, a najít toho, kdo by mohl mít s příběhem další spojitost.Dracolich.jpg

View
Welcome to your campaign!
A blog for your campaign

Wondering how to get started? Here are a few tips:

1. Invite your players

Invite them with either their email address or their Obsidian Portal username.

2. Edit your home page

Make a few changes to the home page and give people an idea of what your campaign is about. That will let people know you’re serious and not just playing with the system.

3. Choose a theme

If you want to set a specific mood for your campaign, we have several backgrounds to choose from. Accentuate it by creating a top banner image.

4. Create some NPCs

Characters form the core of every campaign, so take a few minutes to list out the major NPCs in your campaign.

A quick tip: The “+” icon in the top right of every section is how to add a new item, whether it’s a new character or adventure log post, or anything else.

5. Write your first Adventure Log post

The adventure log is where you list the sessions and adventures your party has been on, but for now, we suggest doing a very light “story so far” post. Just give a brief overview of what the party has done up to this point. After each future session, create a new post detailing that night’s adventures.

One final tip: Don’t stress about making your Obsidian Portal campaign look perfect. Instead, just make it work for you and your group. If everyone is having fun, then you’re using Obsidian Portal exactly as it was designed, even if your adventure log isn’t always up to date or your characters don’t all have portrait pictures.

That’s it! The rest is up to your and your players.

View

I'm sorry, but we no longer support this web browser. Please upgrade your browser or install Chrome or Firefox to enjoy the full functionality of this site.